Motivace má mnoho podob. Jeden z největších taháků, proč se člověk táhne kvanta kilometrů v autě a pak kvanta kilometrů na kole s tlupou podobně postižených, je to bahno v puse, bahno v tretrách, bahno z pláště bahňáka před tebou, stejně rozradostněného bahnem jako jsi ty. Když spíkr před startem jásá, jakou krásnou krajinou se budeme společně kochat, mám jedinou myšlenku: S krajinou jdi někam, já doufám, že bude BAHNO!
Pro pobavení na nedělní večer, co mi nedávno přistálo v mailu :-)
Máte taky podobně motivační ve svých albech? Pochlubte se ;-)
(vloženo 21.9.25)
Jachym 1 Jo jo pamatuju moc dobře. Tam se ukázalo kdo na to má a umí závodit za jakýhkoli podmínek!:)
@ Mikikuba – ve stejném roce jsem jel i Beskyd Tour, samozřejmě dlouhou.
To byl úplný opak.Od východu slunce pařák jak sviňa.Lidi ,,padali,,jak muchy.
,,ale vydržel jsem,, :-)
Vzhledem k tomu, že na závodech bydlim v autě, tak mě to uplně neláká.
Pepčo, na něco takovýho toužebně čekám.. A ono to jednou přijde :-)))
Kožíšku, puntičkář, to já jsem taky. Bejvám puntíkatá až hanba :-))
Jáchyme, matroš musí makat. Se mnou se taky nikdo nepárá ;-) Jinak teda soucítím
Tak tohle mě neláká.Já trpím s tím matrošem,který mizí před očima.
Jednou jsem jel dlouhýho silničního Krále Šumavy.
Start v Klatovech do destě,6 celsiů a 200km v dešti a mlze mě stačilo.
Já jsem puntičkář