Z Prahy na Trosky a zpět.

Fotogenický cíl cesty na úvod, státní hrad Trosky.

Lávka přes Labe v Toušeni je po asi dvanácti letech provozu pro cyklisty od července uzavřena. Bezbariérové nájezdy jsou už k ničemu a svět je zase o něco bezpečnějším místem.

Vojenský hřbitov v Milovicích, kde je pochováno více než šest tisíc válečných zajatců, kteří prošli zdejším zajateckým táborem v období 1. sv války. Jsou zde pochováni Rusové, Poláci, Češi, Rakušané, Maďaři, Srbové, Lotyši, Litevci, Turci a hlavně Italové, kterých zde odpočívá celkem 5 276, což je vůbec nejvíce v České republice. Prostor vojenského hřbitova má proto status území Italské republiky.

Křížek na Mcelských hájích označuje trasu významné středověké zemské silnice z Prahy do Jičína a Náchoda. V létě roku 1813 před bitvou národů u Lipska se po ní přesunovala stotisícová ruská armáda velkoknížete Konstantina. Vojáci tehdy řadu týdnů tábořili v okolních lesích a mnozí tam pomřeli na epidemické nemoci. Dá se proto předpokládat, že křížek označuje i místo hromadného vojenského hrobu .

Kozodírky jsou malá obec spadající pod Libáň. Tak malebný název jsem si prostě musel vyfotit.

Staré Hrady. První písemná zmínka pochází z roku 1340. Stál zde původně gotický hrad s rukopisem parléřovské hutě s přistavěným renesančním zámkem a podzámčím. Ze středověkého sídla, stojícího na nezřetelné hranici mezi hradem a tvrzí se zachoval pouze palác v západním křídle jádra a kostel v prvním nádvoří.

Jiří Pruskovský z Pruskova hrad přestavěl na čtyřkřídlý zámek s velkým předzámčím. Od konce 19. století objekty chátraly. Celý objekt, jenž měl být původně odstřelen a zbořen, byl pak v 70. letech zachráněn aktivitou učitele a předsedy místního národního výboru Vladimíra Holmana.

Zajímavě řešené vyhlídkové místo je součástí vodojemu na Čakanu nad Sobotkou. Jsou odsud pěkné výhledy směrem na Trosky.

Pohled na Trosky. Hrad vyrostl na dvou třetihorních čedičových žilách. Vulkán, ke kterému přiváděly lávu dávno odnesla eroze. Skalní útvar musel být působivý dávno před vznikem hradu.

Trosky od Újezda pod Troskami. Za zakladatele Trosek bývá považován Čeněk z Vartenberka. Na nějaký čas připadl králi Václavu IV. Během husitských válek Trosky patřily spolu s Kostí, Kumburkem, Frýdštejnem, Bezdězem a Ralskem k pevným oporám katolíků, které zprostředkovávaly spojení mezi Čechami a lužickým Šestiměstím. Hrad byl obýván až do roku 1648, kdy hrad dobylo a vypálilo císařské vojsko. V roce 1681 hrad navštívil Bohuslav Balbín a napsal o něm, že je ve stavu, že by jej bylo možné opravit. Bohužel se tak nestalo a hrad se stal zříceninou.

Brána do zámku Hrubá Skála. Dál se smí jen po zaplacení, ale podle mne tam stejně není mnoho k vidění. Na mostě lze zahlédnout sochy Sv. Floriána a Sv. Vavřince. (to je ten vlevo s roštem) Hrad Skálu postavil před rokem 1353 pravděpodobně Hynek z Valdštejna. Za Smiřických byl přestavěn na zámek. V roce 1821 zámek koupili Lexové z Aehrenthalu. Za jejich vlastnictví byl zámek r. 1859 romanticky přestavěn do dnešní podoby.

Hotel Štekl na předhradí. Je pojmenován po svém zakladateli, Karlu Šteklovi, který roku 1895 postavil novorenesanční hotel před zámkem Hrubá Skála.

Nad stromy vykukuje Vyskeřská poutní kaple Sv. Anny s křížovou cestou a Božím hrobem pod ní. Původně holý kopec byl r.1886 na popud řídícího učitele Josefa Koloce zalesněn. Dnes je opět odlesněný a z vrcholu je kruhový rozhled. Na kole se tam ovšem jet nedá.

Zvonice na hřbitově ve Vyskři. byla postavena v roce 1750. Starý gotický kostelík, zbořený r.1914, totiž neměl věž.

Pomník skladatele Jiřího Ignáce Linky v jeho rodném Bakově. Byll čtvrtý ze sedmi dětí městského radního, písaře a učitele v Bakově, Jiřího Linky. V matrice jsou oba vedeni jako Jiří Linka, ale skladatel sám své skladby podepisoval jako Linek. Základní hudební vzdělání získal v Mladé Boleslavi u místního varhaníka Červinky. V letech 1735 a 1736 studoval na piaristické koleji v Kosmonosích, kde byl jeho spolužákem Jiří Antonín Benda, později jeden z nejslavnějších českých skladatelů. Později pokračoval v hudebních studiích v Praze u proslulého českého skladatele a varhaníka Josefa Segera a v Sobotce u kantora Josefa Svobody. Onemocněl tuberkulózou, které podlehl 30. prosince 1791.

A cestou domů zasloužená odměna, zmrzlina k obědu v Pískové Lhotě.