Nejen kolem je člověk živ...
Přidat foto
Začínáme.
u "Štrůdlhutte"
Vrchol.
z vrcholu
z vrcholu
Západ slunce.
Východ slunce.
Východ slunce.
.. aneb komu zvoní Zvoník.
Chtěli jsme jet už vloni v září, ale počasí si to nemyslelo. Teď jsem na poslední chvíli o den uspíšili odjezd. Taková rychloakce na 3 dni se vším všudy.
Když jsme před večeří přišli na „Štrůdlhutte“, byla úplně narvaná. Fronta na večerní bufetovou večeři né a né ubývat. Každopádně jídla bylo víc, než dost a sqelé! .. Vstávali jsme až v 5h a od oka 3/4 chaty už bylo pryč, takže jsme se alespoň nemačkali ve frontách, ani na wecko ani na kopci. Rychlý přesun k chatě Adlersruhe, svačinko-oběd, vyházení nepotřebných věcí z báglu a hurá na vrchol. Samozřejmě nechybělo místní vyhlášené předbíhání, obíhaní a vyhýbání se proti-jdoucím skupinkám. O víkendu o prázdninách bych tu fakt být nechtěl.
Na vrchol vylezli dva borci s trubkama a chvíli tam koncertovali. Povinné fotky, výhledy, kochačka, vrcholová kořalka a hurá dolů. Což pak bylo ještě o fous horší, než výstup.
Večer kýčový západ slunce na Adlersruhe, parádní bašta, další vstávačka v pět, sestup a hurá domů…
(vloženo dnes)
