Poýíhající psi po cestě

Kdyz jedu na biku, tak davam bacha abych nikoho a nic neprejel. Kdyz i pres veskerou snahu dojde ke kolizi, vzdy davam vinu hlavne sobe, protoze sem to mel predvidat. Vyjimky, kdy za to asi opravdu nemuzu ja, tvori umyslne kolize s humanoidi a humanoidnimi prekazkami druhe a treti strany, jako napr. rozzureni policiste, duchodci atp. Ale i po te me trapi svedomi, ze sem mohl predvidat.

Aktualni zkusenost z vikendove podzimni sumavy… Nejdriv na nas vystartovali dva vlcaci v jedny odlehly usedlosti (tusim ze se to jmenuje Chrepice a jezdi se tam i Kral, kousek za Cachrovem), nastesti jsme to meli mirne z kopecka a tak nejak to i cekali (navest pozor zly pes nelhala…). Kupodivu zabralo nekolikrat zarvat „jedes…!“ a dali nam pokoj… Ve visce Brti nedaleko Strazova nas potom dlouhou dobu doprovazeli v zahrade za plotem takovy dva voresi a zurive stekali… Plot samozrejme koncil otevrenyma vratama… Tady uz rvani „jedes…!“ moc nezabiralo a doprovazeli nas dobre 200m, nez je to prestalo bavit…

Pokud vidím psa tak vždycky brzdím. Je to příma uměra, čím menší pes tím menší rychlost. Naštěstí jsem ještě nikoho nesejmul, ale jednou jsem přeletěl přes řidítka, když mi vjelo do cesty malé dítě, ale naštěstí sem ho netrefil, odnesl jsem to jen sám a mé kolo. Zatím po mě vystartovali dva psi a pokaždé to byl jezevčík, takže si na ně dávám bacha. Malý psi mi přijdou strašně nervózní. Asi si léčí komplex, že jim nenarostli nožičky. Velcí mně většinou nechávají bez povšimnutí. Majitelům malých psů se omlouvám, ale pro mě co nemá pře 30kg není pes.

Jo to se stane každýmu. Majitelé fullů sou na tom líp aspoň to míň drcne.

Když jsme u těch psů – minulý týden si takhle projíždím lesem svoji trasu a najednou na paloučku několik houmelesáků u ohně a neidentifikovatelné lihoviny. Když jsem kolem nich projel, tak houmelesáci byli v klidu a vlídně mi kynuli, ne tak jejich vořech – hned se na mne vrhnul a šel mi po nohách. Měl ale smůlu, zakous se sice, ale do ponožky a nějak se mu tam asi zapletly špičáky, protože jsem ho cca 20 m táhnul za sebou (samozřejmě jsem šlapal do pedálů). Mezitím vořech vstřídal různé polohy od polohy na všech čtyřech až po polohu na zádech. Myslím si, že když se mi z ponožky utrhnul, tak toho měl tak akorát dost, protože jsem ho protáhl pěkným roštím. Snad dá příště cyklistům pokoj (ale moc tomu nevěřím).

Poýíhající? To nebyl pes ale osel.