|
|
 |
|
|
Šest let uplynulo od smrti Pantaniho
Vydáno: 01. 03. 2010 (983 přečtení) |
 Cyklistický svět si nedávno připomněl výročí tragického úmrtí jedné z nejvýraznějších postav světové cyklistiky 20. století – 14. února před šesti lety zemřel v Rimini Marco Pantani, jeden ze sedmi cyklistů, kteří dokázali v jediném roce vyhrát jak Giro d´Italia, tak i Tour de France. Proslulému vrchaři přitom bylo jen 34 let. Připomeňme si tedy tímto příspěvkem osobnost závodníka, jemuž se v médiích i mezi závodníky a fanoušky neřeklo jinak, než „Il Pirata“.
|
V městečku Cesenatico nedaleko italského Rimini se 13. ledna 1970 do skromných poměrů narodila budoucí legenda. Odjakživa hyperaktivní dítě zkoušelo nejdříve fotbal, ale pro svou muší váhu neměl v konkurenci silnějších chlapců příliš mnoho šancí. Tělesné dispozice se však Pantanimu hodily v dospělosti, kdy ve vrcholné formě při výšce 172 cm vážil jen 57 kg a byl doslova zrozen pro kopce. A právě jeho vrchařské schopnosti přiváděly k šílenství jeho soupeře, podobně jako velmi osobitý styl šlapání ze sedla s úchopem v dolní části oblouku řidítek.
 Svou kariéru zahájil ještě coby amatér vítězstvím na „Baby Giro“ (čili Giru d´Italia pro amatéry) v roce 1992. Tento jeho úspěch vedl k podpisu smlouvy v týmu Carrera a o dva roky později už coby profesionál při svém druhém skutečném Giru vyhrál dvě etapy a skončil druhý. Porazil i Miguela Induraina, který vyhrál dvě předcházející Gira! V témže roce Pantani poprvé startoval na Tour de France, při své druhé účasti v roce 1995 vyhrál etapy na Alpe d´Huez a Guzet Neige. A to i přesto, že jej v přípravě před Tour srazilo auto.
Úspěšnou sezónu pak završil bronzem z MS v Kolumbii a pak do jeho kariéry znovu vstoupila kolize s policejním automobilem, tentokrát během závodu Milán-Turín. Tentokrát již vážnější. Pantani si z ní odnesl zlomeninu obou bércových kostí, která se neobešla bez chirurgického zákroku. A na základě tohoto zranění Marco Pantani takřka celou sezónu 1996 vynechal.
Na Giro d´Italia se Marco Pantani vrátil v roce 1997 v dresu stáje Mercatone Uno – tentokrát ale nemohl naplno předvést své kvality, neboť mu do cesty v jedné z prvních etap skočila (symbolicky) černá kočka. Na Tour však opět vyhrál dvě horské etapy, navíc stanovil rekordní čas ve stoupání na Alpe d´Huez. Pirátův čas 37 minut a 35 vteřin dodnes nikdo nepřekonal, nejblíže k tomu měl roku 2004 Lance Armstrong, jehož čas byl o pouhou vteřinu horší.
Nejslavnějším rokem Pantaniho kariéry byl rok 1998, kdy vyhrál Tour de France i Giro d'Italia. To se zatím v jednom roce povedlo pouze sedmi cyklistům - on byl tím sedmým. Giro vyhrál poprvé v kariéře a na Tour byl pak prvním italským vítězem od trimfu Felice Gimondiho (1965). Zcela tehdy deklasoval největšího rivala Jana Ullricha, jemuž v horské etapě z Grenoblu na Les Deux Alpes jen mezi Col de la Croix de Fer a Col du Galibier nadělil skoro devět minut. Pantani se stal národním hrdinou a pro šátek, který si s oblibou vázal na svou vyholenou hlavu, se začala světem cyklistiky šířit jeho přezdívka „Pirát“.
Pak ale jakoby se karty obrátily. Pantani vyhrál na Giro d´Italia 1999 čtyři etapy, závod s přehledem vedl a zbývala poslední horská etapa. Pak byl ale diskvalifikován pro zvýšený obsah červených krvinek, který vedl komisaře k domněnce dopingu. Později bylo zjištěno, že Pantaniho hematokryt byl na 60 % úrovně po jeho havárii v roce 1995, soud jej pak rovněž ospravednil. Přesto se Marco Pantani v tom roce již na závodních tratích neukázal a sváděl silné vnitřní boje. Obvinění mu sebralo vítr z plachet, začal mít pocit, že své okolí zklamal, a v těchto slabých chvílích poprvé sáhnul po kokainu. To byl začátek konce.
 Jen díky své rodině se Marco vrátil k tréninku, ale tak jistý jak dříve už nebyl. Cyklistika byla pro něj vším a neprokázaným obviněním mu ji sebrali, jeho život se obrátil naruby. Ke startu na Giru se rozhodl pouhý den před startem, pasivní způsob jízdy změnil až v poslední horské etapě, kde pomohl Stefano Garzellimu ze svého týmu k vítězství. „Il Pirato“ startoval i na Tour (která jak se ukázalo byla jeho poslední), ale už to nebyl ten Pantani, kterého všichni znali. Ukázal se jen ve dvou etapách – nejdříve v úniku s Armstrongem, pak osamělou jízdou v etapě na Courchevel. V následující etapě zaútočil s cílem sebrat náskok Lanci Armstrongovi, ale zabránily mu v tom žaludeční potíže. Víckrát Pantani na Tour de France pozván nebyl…
Ten rok pro něj vůbec nebyl dobrým návratem. Rozešla se s ním jeho dlouholetá přítelkyně, při policejní razii v jeho hotelovém pokoji byla nalezena injekční stříkačka se stopami po inzulínu. Následoval půlroční zákaz závodění. V následujících letech se ukazoval jen sporadicky a teprve v roce 2003 se zdálo, že se z morálního utrpení probral a ačkoliv nevyhrál jedinou etapu na Giro d´Italia, dobře se umístil v hodnocení vrchařů, ale v poslední etapě upadl a přišel o umístění v elitní desítce celkového pořadí. V červnu 2003 se Marco Pantani začal léčit s depresí, která jej ale nakonec dohnala.
K přestupu do Domina Vacanze, kde závodil jeho kamarád Mario Cipollini, nedošlo. Pantaniho našli ve středu 14. února 2004 mrtvého v jeho apartmá v jednom z hotelů v Rimini. Diagnóza: předávkování kokainem. Na jeho pohřbu v rodném Cesenaticu bylo 20 tisíc zachmuřených rodinných příslušníků, přátel, cyklistů i fanoušků.
Marco Pantani už ke svým triumfům na Giru d´Italia a Tour de France z roku 1998 žádný další nepřidal. V obou závodech vyhrál shodně osm etap. Ve Francii dvakrát vyhrál soutěž mladíků (1994, 1995), v celkovém pořadí stanul třikrát na pódiu (1x první, 2x třetí).
Smrt Marca Pantaniho je dost možná jedním z nejdůležitějších okamžiků cyklistiky poslední dekády. Doping je od té doby slovem celosvětově známým a z jezdců jsou od té doby až neúměrně sledovaní a propíraní sportovci. Dodnes se spekuluje, jak to vlastně s Pantaniho dopováním bylo. Podle některých stojí za jeho vysokými hladinami hematokrytu fyziologické parametry, jiní jej viní z dlouhodobého užívání rekombinantní erytropoetin (rEPO). Sám Marco Pantani označoval celý proces za uměle zkonstruovaný. Podle médií i vyjádření některých představitelů UCI mohla za tyto pocity Piráta jeho choroba, ale jestli na tom koneckonců není něco málo pravdy už se asi nedozvíme. Každopádně ale Pantani byl trnem v oku italského olympijského výboru CONI a italského svazu. O praktikách, které byly v přípravě cyklistů v 90. letech minulého století zcela běžné, se dnes již začíná otevřeně mluvit. Pantani měl tu smůlu, že byl rebelem a mluvil někdy více, než výše uvedené instituce dokázaly překousnout. Možná jeho „abnormální hodnoty“, které se zčistajasna objevily v průběhu Tour de France, skutečně nejsou náhodou.
Odkaz charismatického Pantaniho je dodnes velmi silný. Dokázal přitáhnout k cyklistice svou agresivní jízdou davy fanoušků, udivoval jak své soupeře, tak i komentátory, vnesl svěží vítr do cyklistiky. Proto mu byla věnována 16. etapa Tour de France 2004 (stoupání na Alpe d´Huez, kde Marco Pantani v letech 1995 a 1997 vyhrál). Od roku 2004 má svůj odkaz také na domácím Giru, kde pořadatelé závodu v jednom z nejnáročnějších stoupání nechali umístit Pantaniho mramorovou bustu.
|
 |
| Autor: Tomáš Gladiš, Počet komentářů: 0 |
|
| |
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!
|
|
|
;)
